10.6.2012
Ani jsem se nenadála a přišla neděle. Už
to bude týden, co jsem odcestovala z České republiky a ocitla se v Americe.
S rozbitým kufrem. A bez signálu. Jak ten čas letí, co. V kuchyni jsme
si už zvykli na určité tempo a vypadá to, že svou kvalitou možná překonáme
předešlý personál kuchyně.
Což o to, slova chvály sice potěší, ale
lepší by bylo, kdyby z toho taky něco káplo navíc. Ale o tom dosti silně
pochybuju. Ebnerovi jsou opravdu bohatí. Jde o takzvané královské boháče, alias
nejbohatší mezi nejbohatšími. A i když to nejsou v jádru špatní lidé,
jisté změny v chování si u takhle bohatých lidí přece jenom všimnete. Přece
jenom mají tři kempy (pro kluky, pro holky a denní) a nedávno zakoupili čtvrtý,
který se má rozjet na příští sezónu. Jen si zkuste představit, jaké prachy v tom
jsou.
Je potom jasné, že jsme pro ně jen levná
pracovní síla. I když se vás budou snažit přesvědčit o opaku a navodit tak ve
vás přátelskou atmosféru. Po čase se ani nenadějete a bodnou vám nečekaně kudlu
do zad. Tedy v tom smyslu, že si musíte dávat hodně bacha na to, jak
pracujete. Znelíbíte se jim a letíte domů. Jak jsem se dozvěděla, loňská sezóna
byla pěkně divoká a několik counselorů poslali domů.
Není se ani čemu divit. Nechci nikomu
křivdit, protože lidé jsou přece jenom lidé a všude na světě jsou stejní. O
národnost ani tak moc nejde. I když i díky národnosti si povšimnete jistých
rozdílů v chování. Většina Američanů a Angličanů je dosti povrchní a
arogantní. Proč taky ne, přece jenom mají jejich země větší slovo, než naše
malinká Česká republika. Na některých je vidět, jak nad vámi přímo ohrnují
nosem jenom proto, že jste vyloženě cizinec i mezi cizinci.
Abych pravdu řekla, většina kluků
counselorů je dost hloupých. Je tu jeden nadšenec, který když něco vypustí z pusy,
chvíli si říkáte, kolik mu asi tak je mentálně. Pak je tu další exemplář s odstávajícíma
ušima, jemuž se neustále mění nálady, ale myslí si, že je Pán světa a ostatní mu
nesahají ani po paty. Jeden velice rád popíjí, druhý je potetovaný snad po
celém těle, třetí smrdí už z dálky (podezřívám ho, že se vůbec nemyje),
čtvrtý je malý a nechá si říkat BooBoo (jako z Médi Bédi, horší je, že tak
vážně i zní), pátý by nejradši přetáhl všechny ženské v okolí, šestý je
typický třídní premiant, kterého všichni ve třídě nesnáší (což se děje i v tomto
případě)… Ale každý jsme nějaký. Já jsem například na místní poměry až moc
vysoká holka, takže vedle všech ostatních holek vypadám jako obryně :D
Konečně je naše chatka kompletní. Dorazily
nám dvě poslední slečny, i když jsme si původně myslely, že nás bude jenom
šest. Každopádně naše počty rozšířily Tasha z Anglie a Naz z Turecka.
Tasha bude Sarah pomáhat s hlídáním dětí, což jsem už myslím psala, a Naz
bude uklízet kemp. Chudák holka. Kluci jsou pořádná prasátka, pamatuju si to
moc dobře. Jsem zvědavá, čeho všeho se letos dočkáme v kuchyni. Neuvěříte,
co všechno jsou schopní provést, dokud to neuvidíte na vlastní oči.
Po večeři jsme se vydali do Walmartu a já
si tak konečně mohla pořídit lepší vybavení na postel. Ani mě pak ta vysoká
částka u pokladny nemrzela, byla jsem šťastná, že teď se mi bude spát mnohem
lépe. Akorát že Sarah je v obchodě neřízená střela. Už jsem dříve ve
Walmartu byla, takže vím, jak to tam vypadá, ale i přesto Sarah běhala z jednoho
konce obchodu na druhý, takže jsem tak nějak ve spěchu nakupovala. Což se mi
nestalo už dlouho. A taky byla pěkně hlasitá. Díky tomu, že neustále všude
pobíhala, se mi samozřejmě také neustále ztrácela. A pak vyřvávala na celý
velký Walmart mé jméno, když mě hledala. Jsem si jistá, že teď celý Torrington
ví, jak se jmenuju :D :D
Jak to vypadá ve Walmartu? Nafotila bych
vám jej ráda, ale Američané jsou na nesmyslné focení docela háklivý. Vidí teroristu
na každém rohu. Jsem tak jenom ráda, že jsem bílá jak ta stěna. Kamarádi z kempu
už si ze mě i začali dělat trochu srandu, že jsem jako ta Sněhurka. Bílá kůže a
tmavé vlasy, ještě mi chybí ti trpaslíci… a bezbřehá krása, jak dodávám. Každopádně
se Walmart se dá jen těžko přirovnat k nějakému typicky českému obchodu.
Jde o takovou kombinaci Tesca, Jysku, Sportissima… no prostě je to všehochuťka,
najdete tam opravdu všechno.
Jelikož je Morris vážně malé městečko,
kde kočky dávají dobrou noc – nebo v tomto případě mývalové a veverky s chipmunky
s občasným výskytem medvěda na trávníku před vaší chatou – jsou obchody a
obchodní centra ve větších městech, jako je například Torrington. Ve Walmartu
mají také menší regál s knihami, takže jsem se samozřejmě hned šla
podívat.
Před dvěma lety to byl právě Walmart, kde
jsem si koupila všechny tři díly The Mortal Instruments. To už není pravda, že
je to tak dávno. Od té doby se hodně změnilo, Cassandra začala ze své série
ždímat peníze, co to jen jde, a já začala knižně blogovat :D Tentokrát tam měli
dva nebo tři různé průvodce Hunger Games, ale cena se mi zdála příliš vysoká, i
když jsem uvažovala, že bych to koupila a přivezla vám jako cenu do soutěží.
Pak tam bylo několik knih od George R. R. Martina, jeho Hra o trůny… Stmívání,
Zavržený, Andělé… docela dost YA, i nová série od Julie Kagawy… nic z adult
knih, co by mě zaujalo, jen mě překvapilo obrovské množství knih Fifty Shades
of Gray. On mě možná nakonec ten Walmart ještě přesvědčí, abych si tu sadomaso
knihu přečetla.
Tak jako tak jsem z Walmartu odcházela
o skoro dva tisíce lehčí (já vím! fůra peněz, ale bylo to potřeba) a s novou
přikrývkou, povlečením, žabkami, sprchovým gelem a šampónem a tak dále… Když
jsme dorazili zpátky do kempu, Sarah mi pomohla si ustlat a moje spaní bylo
konečně pohodlné.
Syki
0 komentářů:
Okomentovat