Škoda, že nepokračuješ, ráda bych si to přečetla :)

i já :)

Přichází mi docela dost dotazů a přání na pokračování blogu, takže si k tomu nejspíš zase sednu :)

Ahoj Syki,
chcela by som sa informovať, že keď si tam išla sama, tak ako to bolo potom s cestovaním po skončení campu? Ja sa bojím, že ako to bude, že či budem mať s kým ísť...
Ďakujem a pekný večer prajem :)

Ahoj - bude to delší :))) Ale snad to někomu pomůže. Jela jsem v roce 1998 s CCUSA. Tady v Čechách to bylo ještě v plenkách (běželo asi druhým rokem). Hlásila jsem se v lednu, v Praze byly pohovory (v angličtině) a pak naše přihlášky putovaly kamsi do USA kde si je rozebrali vedoucí táborů. Šla jsem na pozici Camp councelor - měla už jsem zkušenosti z vedením dětí v českých táborech a ve skautu.
Na začátku bylo velmi nezvyklé vše vyřizovat ale postupně jsem se tím prokousala. Anglicky jsem se domluvila jen horko těžko. Agentura zařídila letenky, camp, info brožurku,...Trošku jsem tápala při vyřizování víz a vyplnění dokumentů. Hodně věcí bylo na poslední chvíli.
Letenku nám dali z Frankfurtu, takže bylo třeba sehnat odjezd na letadlo. Nikoho dalšího z Čech jsem neznala kdo by tenkrát jel. Ve Frankfurtu už se nás sešlo víc čechů. V New Yorku na letišti na nás čekala paní s cedulí s názvem agentury (bylo jich tam spousta, opravdu chaos) a po odbavení nás nahnala do autobusu. Odvezli nás do centra do Pensylvánské univerzity. Tam jsme se u recepce postupně nahlásily. Zjistila jsem že veškeré kontaktní informace které jsem měla o cílovém kempu z čech byly naprosto chybné - neseděl ani název kempu, ani telefon, ani adresa - kdyby mě někdo sháněl, tak neměl šanci (bylo mi 21 - ještě že o tom naši nevěděli. Hned jsem jim volala novou adresu a že jsem dojela OK:))) . Po registraci nám dali brožurku (v podstatě všechny informace - i o New Yorku o státech,mapku, kam je dobré se podívat, spousta letáků na cestovky na cestování po skončení kempů,... kdy si pro nás z kempu přijedou, kdy je tréning pro councelors, kdy je snídaně,.....atd), tričko a klíče od pokoje na koleji. No a měli jsme volno. Někdo třeba odjížděl do svého kempu hned za hodinu, někdo jako já měl i 2 dny, někdo dostal jízdenku a musel sám přes celé státy, pro někoho si přijeli. V podstatě to bylo takové velké organizační mraveniště kde se to hemžilo mladýma lidma z celého světa. Ráno byla k dispozici snídaně. dopoledne dobrovolný tréning pro councelors,..... Hned jsem zjistila že se anglicky skoro nedomluvím. Dala se dohromady s jednou češkou a spolu jsme prošli New York - podle mapky, ponejvíce pěšky.
Za dva dny jsem odjížděla do campu - ten můj byl docela malý, asi 16 councelors, jenom dívčí, skautský. Trval celkem asi 10 týdnů. Měli turnusy po týdnu. Začalo se první týden bez dětí - seznámení se s ostatními vedoucími, seznámení s areálem, tréning první pomoci, tréning u bazénu, tréning u vyrábění,....byl to takový zalesněný poloostrov dlouhý tak 2 km, kolem jezero. Camp měl vlastní bazén, měl vlastní craft centrum, měl posílenou skautskou část (ale je potřeba si představit komerční skauting, ne jako u nás). Další týden byl jen denní camp - malé děti přijeli ve školních autobusech a odpoledne zase odjeli. Oběd měli v krabičkách s sebou. Na svačinu jsme jim dali sušenky a vodu (něco jako disco sušenky :))) Pak další týdny už se najelo na program - většinou vždy na týden od neděle do pátku. Občas dvoutýdenní. Vždy dvě vedoucí jsme měli na starost skupinku tak 12-ti dětí (někdy 15ti). Dostali jsme pevné téma a rozvrh hodin - třeba od 6-7hod kdo chce dobrovolná hodina plavání - bobřík ranní plavec, v 7 budíček pro děti. V 8 snídaně. V 9-10 umělecké tvoření, sváča, 10:30 až 12 třeba kánoe na jezeru, oběd, odpoledne klid a pak třeba přírodovědecké zkoumání potoka.....atd.

Programy měli zaměřené - třeba program noční průzkumníci (děti měli spát přes den a vzhůru přes noc - třetí den už byli všichni tak ospalí, že jsme sborově všichni zalehli už o půlnoci :)))) , nebo program přírodovědci, program vodní (kánoe, plavání,...), program baťůžkáři - to jsme chodili po poloostrově, dělali různé stopovačky a tak..... V jiných kempech třeba měli sportovní zaměření, někde mají divadelní apod. Práce councelor je v podstatě o tom že jste s dětma, vodíte je na program, při odborném programu (třeba vyrábění, nebo kánoe,….) tam byl vždy nějaký instruktor a vy jen jako pomocník. Při ostatním programu občas vymyslíte nějakou hru a tak. Ale jako cizince vás stejně vždycky dají s někým kdo už to zná. Občas řešíte aby si děti brali čisté oblečení ve sprše, někdy že se někomu ztratil polštář, že se někomu stýská atd. Každý den měl být garantovaný čas kdy má každý councelor volno - na 2 hodiny. No většinou se to smrsklo na hodinku protože než se na tom poloostrově člověk dostal z místa kde spal s dětma do srubu určeného pro vedouci (kam děti nesměli), tak spousta času uteklo. Ale nevadilo mi to moc. Pokud někdo pojedete, tak se připravte na to, že mladí američani jsou bordeláři šílený a občas až nechutně a že si neumí poradit s takovými obyč věcmi. Také že hrozně nezdravě jí ,ale to opravdu. V životě by mě nenapadlo dát dětem k obědu bramborové čipsy. A tam to bylo běžné. Za celý tábor jen 2 druhy ovoce - červená tvrdá a strašně nedobrá jablka a normální pomeranče. Teplé vařené jídlo prakticky málokdy. Většinou na oběd sendvič (dva toustové chleby s kouskem šunky nebo sýra). Jako podpůrný personál jsme měli tři děvčata v kuchyni, ale s těmi jsme se moc nebavili - byli tam jen dopoledne. Jako vedoucí jsme měli přístup do kuchyně také - takže nabrat si led nebo něco k jídlu večer když byl hlad a o víkendu co kdo chtěl - jen nám řekli kterou stranu polic máme nechat:)))) Víkendy jsme měli většinou volné. První dva víkendy jsem byla v kempu - moc jsem se ze začátku s ostatníma vedoucíma nebavila, protože jsem anglicky fakt mluvila mizerně. Pak se to zlepšilo a většinou jsme na víkend jeli k někomu domů- třeba do Phyladelphie (2 hodiny jízdy autem), nebo i jinam. Takže jsem poznala jak žijí i ostatní - paří dlouho do noci, půjčují si filmy, jezdí obr auty, domy bez předsíně, ....... Vedoucí byli z celých států. Bylo nás tam 6 cizinců - já jediná z čech, 2 bělorusky, němka, 2 angličanky..... postupně jsme se sžily i když to že člověk neumí pořádně mluvit je opravdu nevýhoda. Vůči dětem mi to vůbec nevadilo. To bylo v pohodě. Vůči vedoucím strašně.
Měla jsem obavu s kým a jak cestovat na konci. Letenku jsem si zarezervovala až 3 týdny po skončení kempu. Neměla jsem skoro žádné peníze (asi 10tis kč vyměněných z domova a pak jen asi 400$ co jsme si vydělali). Nakonec jsem se dala dohromady s jednou angličankou. Měla sestřenici na Floridě. Naše hlavní vedoucí nás tam na konci kempu vzala autem. Pak jsme u sestřenice strávili 1 týden na břehu moře. (Nuda, opalování, kola, písek a nikde ani živáčka a děsný vedro).

Jeli jsme do Disneywordu, do Universal studios. Pak jsme opustili sestřenici, ubytovali se v hostelu v Orlandu a za 3 dny kontaktovali další vedoucí z tábora a jeli navštívit ji :))) S tou jsme byli asi 4 dny - začala jí už škola .....ale mohu říci že delší mejdan jsem snad v životě nezažila. Měla 2 pokojový byteček - z ulice se vešlo rovnou do obýváku. Ve škole byla tak 3 hodinky a zbytek času se u ní dveře netrhly. Každou hodinu tam někdo nový přišel, někdo jiný zase odešel. ...... Byla jsem ráda když jsem se mohla natáhnout bokem do chodby ve spacáku. A byla jsem strašně ráda když jsme vypadly s angličankou dál. Jely jsme do Miami. Našly hostel - použivali jsme kartu na greyhound autobusy a takovou tlustou knížku GO (travel?) amerika - tam je seznam všech hostelů včetně telefonů a tak.... dost se hodila. Stála asi 20 dolarů. V hostelu to bylo super - v ceně i snídaně, večeře za rozumnou cenu (myslím že stál 12dolarů noc se snídaní a 4 večeře) takové ceny už jsme jinde nenašli. V nabídce byla řada programů jako dico, projižďka po kanálech, soutěže v bazénu, kino,...... jeli jsme na ty kanály a moc pěkné. Také jsme se tam seznámili s dalšími angličankami (které nám daly na pokoj) a s nějakým jejich známým jeli na výlet přes celou floridu do mexickýho zálivu (teprve pak jsem zjistila že toho chlapa pořádně ani neznaly..... no nic) Jeli jsme přes rezervaci s krokodýlama ale ani se nezastavili - tady jsem poprvé pochopila jak je strašný rozdíl mezi čechy průzkumníky kteří jsou schopni maximálně využít času i situace a znuděnými angličany kteří projdou kolem a nic nevidí. Čím dál víc mě štvalo že jsem tak závislá na člověku který má úplně jiné zájmy. Nejprve to vypadalo že jsme na tom alespoň podobně finančně - že má podobnou hotovost jako já, ale to jen do chvíle kdy si začala kupovat hadry a boty a začala platit kreditkou :)))) Po asi 5ti dnech jsme sedly na letadlo směrem do Washingtonu, společně jsme pak taxíkem jeli do hostelu...... následovaly dva dny procházkami po Washingtonu. Hostel byl totálně narvanej – málokdo spal na posteli. V podstatě kdekoliv se dal rozbalit spacák, tak se spalo. Klid tam nebyl ani ve 4 ráno, ale alespoň trochu bezpečno. V hostelu už byli dva kluci z čech. Shodou okolností jeli na stejné letadlo domů jako já, takže jsme se pak dali dohromady. To bylo hned o něčem jiném. Kluci podobně bez peněz jako já, také chtěli vidět co nejvíc a nebyli líní šlapat pěšky pár km navíc. Spolu jsme pak jeli do New Yorku, prožili 2 dny bez hostelu v New Yorku (takové noční bezdomovské přespávání na centrálním autobusovém nádraží je opravdu chuťovka), podzemkou dojeli na letiště a hurá Evropa.
Zkušenost výborná. Z hlediska bezpečnosti to nebylo vždy úplně OK, ale ještě se dalo. Z hlediska strachu že nebudete mít s kým jezdit bych se nebála vůbec. Mladí lidé se snadno dají dohromady. Je potřeba aby se člověk alespoň trochu domluvil. Taky se hodí když není úplně bez peněz.
Po půl roce mi přišlo zda bych chtěla jet jako vedoucí znovu - že druhý rok již nabízí 900$ a bez pohovorů a vše mnohem hladčeji, ale už jsem nejela (měla jsem státnice a už nebyl čas).
Co vím ostatní lidi jaké mají zkušenosti, tak třeba můj drahoušek jel první rok také do kempu (spotrovní kemp) a další rok už si nechal zařídit jen letenku a pracovní povolení a práci i bydlení si sháněl až na místě sám - dělal telefonistu, dělal uklízeče v hostelu. Co tak říkal, tak si šikovní kluci přivydělávali různě - třeba dělali stěhováky, nebo lovili kraby a prodávali je restauracím atd...... prostě amerika. Ale chce to někoho chytrého kdo Vám poradí.
Rozhodně doporučuju to alespoň zkusit. Mě to dalo strašně moc - z hlediska samostatnosti, hrdosti že si umím poradit, že na tom jsme možná líp než ti američani. Poznala jsem novou kulturu, naučila se mluvit :)))) Takže doporučuju.