11., 12. a 13.6.2012
Už je to týden a půl,
co jsem v Americe. Pořád tak nějak očekávám nějaký
emoční kolaps, kdy se dostaví stesk po domově a po rodině.
Většina lidí totiž už má za sebou nějaké to stýskání a
slova o tom, jak jim kdo chybí a jak by byli radši už doma. Já
zatím ještě žádnou krizí neprošla. Nejspíš je to proto, že
si s mamkou píšu každý den na chatu u Gmailu a dozvídám se
tak všechny novinky. Přes Facebook si zase píšu s přáteli,
informuju ostatní o svých zážitcích a můj den je tak nabitý
událostmi, že na nějaké to stýskání nemám čas a ani energii.
Pamatuju si, že před
dvěma roky, když jsem tu byla poprvé, to bylo tak nějak podobně.
První jakés takés emoční zhroucení na mě přišlo až po
měsíci. Nevím, čím to je. Nejspíš nejsem na rodinu a domov tak
fixovaná jako jiní. Samozřejmě mi všichni chybí, ale asi jsem
už tak nějak vnitřně připravená po dostudování zvednout kotvy
a odstěhovat se.
V některých věcech
možná nejsem úplně samostatná, ale v jiných se o sebe zase
dokážu postarat. Přece jenom zkušenost ze zahraničí, kde je
člověk odkázán spíš jen sám na sebe, je k nezaplacení.
Člověk se tak sám o sobě dozví dost zásadních věcí. Tak
například taková angličtina. Když nebudete mít to štěstí a
v kempu se neobjeví nějaký další člověk z vaší
země, se kterým si budete moci čas od času pokecat v češtině,
zůstanete odkázáni jen na angličtinu. Jinak se se zbytkem lidí
totiž nedomluvíte.
Ze začátku v sobě
budete mít jakýsi blok, kdy sice díky rokům stráveným učením
se cizího jazyka, budete z větší části domorodcům
rozumět, ale nebudete moci sami odpovídat, či jinak reagovat.
Tohle je úplně normální jev. Před dvěma lety jsem ho měla
taky. Rozuměla jsem docela dobře, i přes to množství rozličných
přízvuků ze všech koutů světa, ale nemohla jsem se rozhoupat a
začít sama mluvit.
To je právě ta potíž
s výukou cizích jazyků na školách. Ačkoliv se učitelé
snaží v hodinách s žáky komunikovat v angličtině,
moc to nefunguje. Nemluvím tady o jazykových školách, protože
tam jsou přece jenom na ten jazyk zaměření, ale mám na mysli
naše klasické vyučování cizích jazyků. Ať už jde o základní,
střední nebo i vysoké školy. Většina z toho prostě stojí
za prd. Nic vás tolik nenaučí, jako pobyt v cizině. Nejen že
se toho naučíte mnohem víc, než ve škole a když už nebudete
vědět, jak se co řekne, pořád existují ruce a nohy… a
pantomima, ale taky si to mnohem víc užijete.
A nezáleží na tom, na
jaké úrovni vaše angličtina je, vždycky se zlepší a vždycky
se nějak domluvíte. Kdyby to nebyla dražší záležitost,
doporučila bych všem, aby se alespoň jednou vydali do Ameriky na
léto, pracovat. Nejen že tak poznáte jinou kulturu a jiné lidi,
ale většině spadnou růžové klapky z očí. Většina lidí
si totiž Ameriku (potažmo i Británii) představuje jako Zemi
zaslíbenou, kde je všechno super a všichni jsou mnohem víc super,
než u nás doma.
Někdy bych si přála,
aby Češi byli taky takoví patrioti, jako jsou Američané. Aby
byli hrdí na svou zemi, aby se nebáli projevit svou národnost, aby
se nestyděli, že jsme malý stát uprostřed Evropy, o kterém si
80% lidí stále myslí, že jde o Československo a to pouze
v případě, že ví, co to to Československo vůbec je, aby
byli pyšní na náš jazyk a nesnažili se neustále připodobnit
Američanům, Britům či jiným národnostem. Z toho pramení
také má averze na cpaní angličtiny do všeho možného, protože
to je prostě cool. Není. Je to hloupé. Angličtina je fajn, ale
všeho s mírou.
Jenže tohle se nejspíš
u nás už nezmění. Přece jenom máme za sebou docela krušnou
historii a užili jsme si toho dost. Není se pak čemu divit, že
nás dokáže spojit leda tak Mistrovství světa v hokeji, to
jsou pak patrioti všichni a česká vlajka nesmí nikde chybět. To
Američani mají svou vlajku hrdě vztyčenou na skoro každém domě.
Dům vedle domu, americká vlajka, někdy také portorikánská, či
mexická. Tuhle část amerického života mám třeba ráda. Jiné
aspekty mi třeba vadí, ale o tom jindy… Zase jsem se nějak
rozkecala a nedostala jsem se k tomu, k čemu jsem vlastně
chtěla.
Práce v kempu hezky
utíká a zatím nemám pocit, že by se vlekla. Jen si začínám
uvědomovat, že jsem nejspíš Maďarky přecenila. Začíná se
opakovat stejný scénář, jako před dvěma lety. Tři holky
v kuchyni, jedna z nich jsem já… a vždycky jsem ta
třetí do počtu, protože mě nebaví nakrucovat se před kluky,
kteří toho rozumu moc nepobrali a většinu času vám jen civí na
prsa, než aby si s vámi popovídali (ne všichni, ale 50%
ano), opíjet se do němoty a dělat další skopičiny… a letos
nově… kouřit jako starý havíř. Nejspíš podle novodobých
měřítek nejsem dostatečně cool :D
Navíc začaly být
Maďarky v práci hodně lenivé, takže aby bylo vše hotovo,
pracuju kolikrát i za ně a večer jsem utahaná jako to kotě.
Nechce se mi pak dělat lautr nic. Ani psát zážitky, ani sepisovat
recenze, mnohdy ani číst. Jen bych ležela a spala… a když
zazvoní budík, že je čas na práci, přijde mi to jako mžik oka.
Doufejme jen, že se to takhle nepovleče celé léto. Sice bych
velice uvítala několik kilo dolů, ale udřít k smrti se mi
taky nechce.
Každopádně se po
několika dnech konečně dočkám dne volna. Nejsem si teď
stoprocentně jistá, jak to funguje u Američanů v práci,
předpokládám, že pracují stejně jako my, tedy 5 dní práce, 2
dny volna o víkendu. Ovšem tady v kempu fungujeme na principu
6 dní práce, 1 den volna. Protože kemp pro děti ještě oficiálně
nezačal, máme první dva týdny hromadné volno všichni vždycky
jeden určený den. Až přijedou děti, budeme mít volno každý
jinak, aby kemp mohl normálně fungovat.
Tentokrát jsme ovšem
dostali také noc volnou. To znamená, že můžeme na noc opustit
prostor kempu, pokud budeme chtít. Večerka je ovšem v jednu
ráno, kdy musíme být zase zpátky. Morris je malé město, kde je
velké prd, takže se za zábavou musí jet do sousedních měst.
Přesněji řečeno do baru. A jak se zdá, counseloři si za všechny
ty roky oblíbili jen dva bary. Dittos a jeden mexický bar, jehož
název si nepamatuju. Minule jsme dost často chodili do toho
mexického, kde míchali dost dobré a silné margarity a tequila
tekla proudem. Ne, že bych jezdila často, byla jsem asi jen
dvakrát, protože tam člověk utratí až moc…
Pro první noc volna
zvolili Dittos, takže se všechna omladina z obou kempů
objevila v jednom pidi americkém baru, jaký znáte z filmů.
Naprostá klasika. Když jste si chtěli něco objednat, museli jste
samozřejmě ukázat průkaz totožnosti, což byla docela legrace,
protože většinou chtěli vidět řidičák a ten náš, evropský,
je pro ně poněkud matoucí. V Americe je povolený věk pro
popíjení alkoholu 21. Samozřejmě že plno counselorů těch 21
nemá, takže popíjejí jen, pokud jim starší něco koupí.
Já si dala nějaký
míchaný drink v takovém typickém džbánu, později pak už
jen sklenice s míchaným nápojem. Byla jsem pěkně líznutá.
Moc jsem toho nejedla a byla jsem unavená z práce. Ale první
noc v baru jsem si nemohla nechat ujít a nechtěla jsem trhat
partu. Cesta do baru byla dosti riskantní, protože se nás do
dodávky nasoukalo 15. Seděli jsme i na sobě :D
Z baru jsme se ovšem
já, Naz a Sarah vytratily s Mikem, Mikem a Timem, v Timově
autě někdy okolo půl jedenácté. A udělali jsme dobře, protože
pak se většina osazenstva nezřízeně ožrala. Na druhý den
z toho byl tak trochu problém, hodně domlouvání pro největší
ožraly a kupodivu první vyhazov v holčičím kempu. Jedna
counselorka se prý nezřízeně opila. Kdo ví, co je na tom pravdy,
protože Kris Ebner, dcera majitelů kempů, která pracuje jako
ředitelka dívčího kepu, vládne tvrdou rukou a hodně přehání.
Byla to ale
nezapomenutelná akce, kde se navázala nová přátelství a utužily
vztahy. A to je vždycky potřeba.
Syki
5 komentářů:
Mám takovej dotaz - když to všechno sečteš dohromady, kolik tě takovejhle pobyt se vším všudy zhruba stojí?
Je docela vtipné, že máš averzi ke "cpaní angličtiny do všeho možného", ale v článku se minimálně dvakrát objevilo slovo cool. :D Ale to neber nijak zle, jinak píšeš moc pěkně a čtivě a vůbec, celý blog na tohle téma je moc zajímavý. ;)
Margareta: Když už poukazuješ zrovna na slovíčko cool, tak právě toto slovo se v našem slovníku usadilo už pěkně dlouho a používá se ve všeobecné mluvě, i když je původem anglické. Navíc je pro mě osobně dost složité odpoutat se od angličtiny, kterou tu používám 24 hodin denně a přejít plynule do češtiny, aniž bych sem tam stejně nenapasovala anglické slovo. Ale chápu.
Všeobecně jsem to ovšem myslela tak, že je většina mladistvých až přespříliš posedlá čímkoliv americkým či anglickým a tak to cpe všude. Chápu to, taky jsem bývala zabouchlá do čehokoliv britského, ale v současné době jsou mé priority jinde. Proto mi to leze na nervy.
Anonymní: Pokud jde o financování, liší se to agentura od agentury, k tomu jestli je to první rok, druhý, cena letenky podle toho, jak dlouho budeš pracovat a pak i cestovat. Těžko říct. Před dvěma lety mě to v přepočtu stálo asi takových 40 tisíc.
Velky vybeг tονaгu na eѕhoρe wωw.
korox.sk v κаtegorii playstatіon hry ,
ps3 hry, napriklad PS3 - The Godfatheг 2, PЅ3 - Resistanсe 2 -
ΡLATIΝUϺ, PS3 - Сaгniѵal Island.
Here is my site :: playstation hry , ps3
Okomentovat