6.6.2012
Druhá noc v kempu
byla o poznání lepší než ta první. Už jsem se netřásla zimou
a v hlavě mi neprobíhaly všechny možné i nemožné
katastrofické scénáře toho, že umrznu k smrti. Akorát jsem
musela do práce, takže budíček hezky na půl sedmé, dát se ráno
nějak dokupy a hurá do kuchyně.
Šéfkuchař Awostingu je
Mike, je mu tak okolo 40 a je černý jak ta bota. Když jsem tu byla
naposledy, bylo to jeho první léto v kempu, stejně jako mé.
Tenkrát jsme se hodně spřátelili a užili si ohromnou kopu
srandy. Jo, nejspíš to vyznívá strašně klišoidně, ale bylo to
tak. V práci je důležité, abyste měli přátelský
kolektiv, jinak tu práci budete z duše nenávidět. Věřte
mi. Znám to.
Na Mikea jsem se vážně
moc těšila. I když jsem tak trochu nevěděla, co očekávat. Když
mě ovšem uviděl den po mém příjezdu, pořádně mě objal a
řekl mi, že je moc rád, že jsem zpátky. Nic člověka nepotěší
víc, když ví, že vás někdo vidí rád. Když jsem minule
končila, ptal se mě, jestli se nechci vrátit další léto.
Bohužel jsem musela odmítnout, jelikož by to moje máma nejspíš
nevydržela.
Je legrace, že spolu
s Mikem je v kuchyni další Mike. A taky černoch. Je mu
32 a spolu s Mikem pracuje v Atlantě ve Steak housu. A do
třetice všeho černého tu máme Tima, který prohodí sotva půl
slova a když už, tak mu naprosto prd rozumíte, takže se pořád
doptáváte a vyptáváte.
Myslím, že všichni
z nás už někdy slyšeli rodilého Brita či Američana
mluvit. Možná jste někdy slyšeli i Skota, Ira, Australana…
Všichni mají svůj styl angličtiny a věřte mi, že i slovo máslo
lze říct několika možnými způsoby. Většinu věcí napoprvé
nepochytíte, protože rodilí mluvčí jsou samozřejmě zvyklí
mluvit tak, jak se naučili. Trochu jim trvá, než si uvědomí, že
vy angličtinu zase tolik neovládáte a nevíte kolikrát, o čem je
řeč. Ale po čase vám to už tak nepřijde a budete brebendit
spolu s nimi a pochytíte i ten jejich slang a styl mluvy.
Rozhodně vás potěší
například to, když vás rodilý mluvčí za vaši angličtinu
pochválí. Přece jenom je to pro nás cizí jazyk a většina z nás
se před někým z ciziny vůbec stydí promluvit slůvko
anglicky, aby se naprosto neznemožnil. Věřte mi, že s tím
má problém každý. Ale přece jenom se budete muset odvážit
začít mluvit, i když ze sebe ve většině případů uděláte
pitomce. Potřebujete se nějak dorozumět a ruce a nohy vám vážně
stačit nebudou.
Jste v cizině. Kde
málokdo umí česky. Přizpůsobte se. Nic jiného vám nezbývá. A
taky je to mimo jiné důvod, proč jste vůbec tady.
Američani (či jiní
anglicky mluvící cizinci) vám budou říkat, jak vás obdivují,
že dokážete dobře ovládat i nějaký další jazyk. Oni se sice
během střední školy učí buď francouzštinu nebo španělštinu,
ale málokdo z nich se druhému jazyku věnuje i nadále. Oni si
s angličtinou vystačí a na cizí jazyky nejspíš nemají ty
správně buňky. Svým způsobem to je u některých i namyšleností,
protože si myslí, že angličtina je vše a zbytek má smůlu. Což
je bohužel v dnešní době nejspíš i pravda.
Předchozí večer k nám
dorazila další posila do kuchyně, a to další Maďarka Lily,
které je 24. Těch Maďarů je tady v kempu vážně hodně. A
co je legrační, většina z nich se zná navzájem nebo chodí
na stejnou školu. Uh. Maďarská nadvláda se blíží.
První den v kuchyni
byl v pohodě. Diana se pomalu učí a většinou jí říkám,
co a jak dělat, kdy to dělat a taky jí vysvětluju, proč to
děláme. Na snídani jsme měli to, čemu já říkám americký
sendvič. Tedy zapečený toast nebo houska, uvnitř volské oko a
rozteklý sýr. Mňamka. Když jsem se poprvé vrátila domů, začala
jsem to taky dělávat, jen jsem k tomu přidala ještě
opečenou slaninu. Kalorická bomba jako hrom.
Na oběd byly sendviče
s pořádnou flákotou kuřecího masa a s dalšími
ingrediencemi, které si do sendviče mohl každý naskládat, jak
chtěl. Šlo o plátky sýra, rajčat, cibule, salátu. K tomu
ještě byl kečup, hořčice a majonéza. Tu Amíci používají ve
velkém. A k tomu všemu ještě pořádná hrst amerických
brambůrek. Divná kombinace? Vyzkoušejte to. Možná vám ta
směsice chutí nejdřív přijde divná, ale později vám to
zachutná.
No a na večeři jsme
měli lehce italskou kuchyni. Tedy špagety a masové koule
v rajčatové omáčce, k tomu sýr… a housku s máslem,
na zapití mléko. Ještě ujetější? Oh, mňamka. Takové
kombinace my vážně neznáme. Na dezert byl pravý americký koláč,
třešňový. Horší bylo, že ho člověk nemohl nabrat v celku.
Takže z vašeho kousku byly spíš cucky než pěkný kousek
koláče. Ale to na chuti nic nezměnilo.
Po celém dni jsem byla
kupodivu dosti utahaná. Nejsem už na takový pohyb a styl stravy
zvyklá. Takže jediné, co jsem po celém dni chtěla dělat, bylo
dát si horkou sprchu a zachumlat se do postele. Ještě jsem si
chvilku četla, pak si vzala počítač a sepsala své zážitky
z prvních dnů, abyste věděli, jak to tady vůbec vypadá.
Přece jenom jsem vám to slíbila a já své sliby plním. A třeba
tak na mě alespoŇ během těch 4 měsíců nezapomenete.
Syki
1 komentářů:
S těmi styly anglického jazyka máš pravdu :) Já už mluvila s američanem, britem, australanem, italo-angličanem, novozélanďanem, angličanem z číny :D prostě maglajs v tom je :) Ale po čase se dá zvyknout na všechno :) Jediné v čem jsem nakonec měla příšernou práci byla angličtina jihoameričanů, to je síla... ty to drmolí, se neda ani good morning rozumět :) Tak ať se ti s "Majkama" líbí :D a pozdravuj zbytek Evropanů :)
Vypadá to, že je tam pěkně, já tě pečlivě sleduji, koukala jsme i na fotky, moc pěkné :) i na google earth :D to je super aplikace ti povím :)
Okomentovat